První týden v březnu 2008

5. března 2008 v 13:41 | Tess:-* |  Tessa
Čekala jsem, že lyžák bude stát za houby, ale povedl se. Byl mnohem lepší než jsem čekala. Jenom se mi moje kámoška Sandy nemusela snažit dohodit kohokoliv, kdo se jí dostal pod ruku. Vážně, já si poradím sama. Naučila jsem se skákat na snowboardu. Vymyslela jsem s mým pokojem hromady hlášek, kterým se musím smát i teď. Mám hromadu skvělých fotek. Těším se příští rok na sporťák. Teď už se těším. Jenom cesta zpátky byla otřesná. Promokla jsem a cítila jsem jak hysterická. Byla jsem. Holky řekli, že mě poprvé viděli naštvanou a protivnou. Bylo to ve chvíli, kdy jsem nepříčetně křičela, že se sakra nemůžu posunout ani o kousek dál, protože mrznu a jsem od bláta. Byla jsem vážně hysterická.
 

páteční večer - únor 2008

24. února 2008 v 22:19 | Edita |  Edita
"Vaše pokuta je celkově dvacet korun." Oznámila mi knihovnice. Oddychla jsem si. Bylo to rozhodně o hodně od nich moc hezké. "Chcete to zaplatit teď a nebo příště?"
"Nemám tu drobné, můžu zaplatit tisícovkou?" Zeptala jsem se.
"Tak radši až příště. A nebo to tu můžete nechat celé." Odpověděla mi s kamenným výrazem. Nechápavě jsem se na ní zamračila. "Tu tisícovku." Napověděla mi se stejným výrazem. Moje zmatení se prohloubilo. "To měl být vtip, ale vy jste to nepochopila."
Holky se smály, když jsem jim to vyprávěla. S Tess a Lucy jsme seděly ve sklípku a užívaly si příjemné atmosféry, která tam panovala. Po tom všem to bylo přesně to, co jsme potřebovaly.
Večer jsme začaly v pěti. Sešly jsme se v našem oblíbeném podniku. Trochu nás překvapilo, jak málo lidí tam bylo. Po pár chvílích k nám přišla číšnice a sdělila nám, že je tam dnes vstup od osmnácti. Trochu rozmrzele jsme si objednaly kolu a přemýšlely nad ní, kam se vydáme nyní. Padaly návrhy jako vysokoškolský bar, kde dělá DJ náš učitel na matiku, ale nakonec jsme se rozhodly pro Cafe MAX - všechny zbožňujeme palačinky.
Jen co jsme se usadily, přišla k nám číšnice a sdělila nám, že za půl hodiny zavírají. Všechny jsme se usnesly na tom, že to nemá cenu a přesunuly se dál. Tímhle tempem jsme brzy ztratily Anitu a Týnu, odmítly jedno pozvání na kafe do Děčína a skončily u baru ve sklípku, kde jsme se svým historkám smály tak hlasitě, že si nás číšník občas zvědavě prohlížel.
Tenhle zvláštní večer mě donutil uvědomit si něco zásadního. U stolu za námi seděl Aleš, moje krátká známost z dřívějška. A i když už jsou to téměř dva roky, ještě pořád v něm něco vidím. Koneckonců, je to první kluk, kterého jsem líbala…

Když spím:-/

23. února 2008 v 9:06 | Tess:-* |  Tessa
Vlastně jsem to sem ani nechtěla psát, ale potom jsem si řekla, že je to lepší než na papír. Jen tak mimochodem, odjíždím asi za hodinu na lyžák a nějak moc se mi tam nechce. Stres a podobně bude nejspíš jenom u míst, kam chcete jet, protože mě je to šumák, co zapomenu.
Abych se dostala k tomu, proč tohle ještě po ránu píšu. Dneska večer se mi zdál sen, přesněji dva. První mě vzbudil někdy kolem šesti ráno se slzama v očích a byl trošku depresivní. Takže tady je,ale znáte sny, nic tam není přesně, můžu to zkusit jenom dokreslovat.
 


22.února- Nefalšovaný otrava

22. února 2008 v 19:30 | Tess:-* |  Tessa
Takže abych začela, ve škole začelo velké plánování toho, co všechno bude na lyžáku a tak podobně. Jedeme už zítra a mě to nějak nedošlo, nejspíš mi to dojde dneska o půlnoci nebo zejtra ráno, protože jdu ještě ven s holkama zapařit. No zejtra budu vypadat. Po škole, která mi uběhla jako voda, díky bohu za šest hodin, jsem šla domů, kde jsem se koukala na Sesterstvo kalhot. Lena tam má větu, kterou jenom tak zběžně zkusím vylovit z paměti. "Proč lidé, kteří ztratili všechno pořád můžou být šťastní a otevření lásce. A já, která neztratila nic, ne."


Prává láska?

19. února 2008 v 21:35 | Tess |  Tessa
Uvažovali jste někdy nad tím, jestli potkáte někdy pravou lásku? Děsí mě fakt, že můžu potkat někoho koho budu milovat, ale co on mě? Nebude to hajzl, kterej mě budu využívat a já mu dám všechno a pozdě zjistím svůj omyl? Nebo to bude doopravdy moje láska, ale mě to nebude stačit? Slyšíte v tom ty pochobnosti. Ještě nikdy jsem nebyla "doopravdy" zamilovaná. To z toho úplně čpí.
Odpoledne jsem dočetla Zatmění (Stephenie Meyer) a uvažuju o tom, byla bych šťastná s Edwardem? Přála bych si věčný život? Nebo bych dala přednost Jacobovi? Jistě, že "já" bych si vybrala Edwarda. Nevím, proč. Autorka to tak chtěla:-) Mimochodem, až to budete číst, přečtěte si poslední větu jejího poděkování na poslední stránce. Není to nic, co vám řekne něco o knížce ale budu jí citovat " Přála bych si, abych vám každému mohla dát velkou pusu a Porsche 911 Turbo." Ona musí fanošky mít vážně ráda. Tohle mě přimělo, že když jsem šla dneska školou a potkala toho bezvadně oblečenýho kluka, kterej nebyl šampon, ale byl to ten styl oblíkání, kterej by se shodou okolností dal přirovnat k Edwardovi( pouze shoda ) :-) Tak uvažuju nad tím, proč se mi líbí. Potom tu je taková moje bludička, kterou mám střídavě ráda i nenávidím a hlavně ho neznám. To je moje bludička a potom je tu i vysokej kluk u kterýho není nic jistý. Nebo je to spíš až moc velká sázka na jistotu.
Když jsem to dneska dočelta a odešla na trénink, kde mě zmlátili a můj trenér kypěl energií, že kolem nás doopravdy poskakoval jako by měl místo nohou pérka. Teď jsem dorazila domů, do mého neuklizeného pokoje a říkám "A co moje pravá láska?" Tuhle otázku si nepokládejte! Uvede vás do deprese.
Zase budu potřebovat pár dní, abych se z tohodle oklepala a hlavně budu potřebovat velkou dávku konverzace s Anitou, Tess, Lucy a Tynou. Věřte mi, tyhle holky vás vrátí do reality rychleji než cokoliv jiného, když to zrovna potřebujete a dokáží vzlétnout tak rychle, že uvidíte jen šmouhu a ony na vás budou mávat ze vzduchu a divit se, proč taky neletíte na obláčku snů. Věřte mi, já je znám.